Skoro 4 roky života mimo rodinu, těžký život na misích v zahraničí aneb o životě našich vojáků v zahraničí...

Skoro 4 roky života mimo rodinu,

Jsem prožil na vojenských misích říká 41 letý nadrotmistr Pavel Pandolarovský, osobnost pátečního zápasu Play Off Extraligy v baseballu mezi domácími Arrows a Hrochy Brno, který tento pátek 17.8. v 19:00 nadhodí slavnostní nadhoz tohoto velice důležitého zápasu.

Již minulý týden domácí Arrows, kteří dlouhodobě spolupracují s Armádou České republiky vzpoměli na zápase památku našich vojáků, kteří položili své životy na misi v Afgánistánu.

Arrows ve spolupráci s Tempo Titans Praha a Českou baseballovou  asociací pak přispěli částkou 10.000.- na Fond solidarity Armády České republiky. Další sbírrka byla vyhlášena mezi fanoušky Arrow Klubu a k dnešnímu dni na účtu evidujeme již 3.000.- Kč od našich skvělých fanoušků.

Finanční prostředky budou symbolicky předány, po 3.směně do rukou ředitele KVV Plk.Ing.Jaroslava Hrabce… doplňuje Prezident Arrows Kepák.

….Pokračujeme v rozhovoru s nadrotmistrem Pandolarovským…vojákem jsem chtěl již jako mladý kluk, absolvoval jsem  vojenskou školu v roce 1992 a to ve Vyškově, Opavě i Valašském Meziřičí a to ne že bych takhle školy měnil, ale v porevoluční době se vojenské školství takhle stěhovalo. Od roku 1996 jsem pak vojákem z povolání.

Kolik máte za sebou zahraničních misí? Celkem šest a byly to mise v Bosně Hercegovině, Kosovu a Afgánistánu. Sloužil jsem v operačně bojové jednotce. Jednalo se o stabilizační mise, jejíž úkolem je dozorovat, kontrolovat zdali nedochází k porušováni uzavřených smluv jednotlivých stran. Samozřejmě bránit i kriminalitě a zadržovat zbraně, kterých je mezi stranami v oběhu docela hodně.

Všiml jsem si, že hodně vojáků má různá tetování… no já mám taky jedno doplňuje nadrotmistr, to když jsem se vsadil, že až zabavím 50 kalašnikovů nechám si jeden kalašnikov vytetovat na záda, což se stalo po zadržení zbraní v Kosovu… a nejsem sám…

V Afgánistáne jsem sloužil v Logaru pokračuje již vážně nadrotmistr Pavel, sloužil jsem v tzv.PRT, což je rekonstrukční tým. Mise jsou časově rozlišné, v Afgánistánu sloužíme 6 měsíců a nejezdíme domů. Například Američané tam slouží 12 měsíců, v Bosně pak 8,5 měsíce proložené dvěma dovolenkami. Celkem jsem strávil mimo rodinu skoro 4 roky.

Dlouhodobý pobyt na misi  je náročný zejména pro vojákovu rodinu, manželku, děti či rodiče pokud ještě není ženatý. Mnohdy to je horší právě pro blízké, protože na misi je neustále co dělat, neustále máte nějaké zaměstnání a čas ubíhá rychleji, ale rodina doma to má opravdu hodně těžké a její podpora je pro vojáka hodně důležitá…s vážnou tváří říká Pavel Pandolarovský.

Chystáte se na ještě na nějakou misi?  Mně je již 41 let a na nasazení v misi na pozici v mobilních týmech se již necítím. Naše armáda má v misích mladé vojáky a to máme přesto starší než Američané, kterým je na základních funkcích mezi 18-20 lety přičemž jejich velitelské nižší kádry, jako velitelé čet mají 22-25 let. My máme přece jenom starší vojáky, kteří mají nějaké životní zkušenosti, což může být i jeden s důvodů, proč máme takové nízké ztráty a zranění, přesto se občas stane i přes všechen výcvik a zkušenost to co předminulý týden.

Je to naše práce, obtížná, nebezpečná, ale práce, uzavírá pan nadrotmistr.

Dovolte mi jménem klubu Arrows, všech hráčů, fanoušků nejenom Vám osobně, ale i všem našim vojákům za tuto práci poděkovat a vyjádřit úctu a obdiv.

Hodně štěstí všem na všech vojenských misích a šťastný návrat domů k vašim blízkým.